Noční jezdec Jan Hísek se zastavil v Rudolfinu

Malá galerie Rudolfinum jako by se ponořila do sna. Díla z posledních sedmi let své tvorby zde totiž až do 26. února vystavuje český výtvarník Jan Hísek, který se celý život nechává inspirovat surrealisty, jakými byli například Jindřich Štýrský a Toyen. Zhlédnutím výstavy pojmenované Noční jezdec proniká návštěvník až do Hískova nitra, do světa snů a bezprostřední fantazie. Šperk ve zmenšené galerii Přestože je kurátorem výstavy ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma, výběr děl a koncept celé instalace si vytvořil Jan Hísek do nejmenšího detailu sám. Dokonce si pro lepší představu o kompozici celé výstavy připravil model malé galerie v poměru 1:100, na němž byly dokonce v barvách umístěny zmenšeniny všech obrazů. „Nakonec jsme přemístili jediný obraz a ještě jeden jsme pověsili asi o centimetr výše. To je vše. Celá výstava je podle mého názoru jako precizně vypracovaný šperk,“ prozradil o vzniku výstavy Petr Nedoma. Niterný oblak Hískovy fantazie Obrazy vystavené na expozici v malé galerii předvádějí různé formální polohy Hískovy tvorby. Od malých sytě barevných obrazů věnovaných jednotlivým motivům po několikametrové fantaskní a někdy až kosmické vize připomínající svou hloubkou obrazový vesmír Františka Kupky. „Pro Híska je specifický až ornamentální způsob rozvíjení tématu v neohraničeném prostoru, kdy logiku viditelného dává co nejvíc do služeb neviditelného, přesněji viditelného ponejvíce jen vnitřním zrakem,“ okomentoval jedinečnou Hískovu tvorbu kurátor expozice. Malíř, který tvoří v noci Zajímavým faktem je, že autor, který se prý nejvíce nechává inspirovat přírodou, tvoří nejraději v noci. Krajinu, rostliny, zvířata a lidské postavy nemusí Hísek při tvorbě vidět, protože vycházejí přímo z jeho představ. Jednotlivé motivy tak ztrácejí svůj reálný tvar a proměňují se v symboly, které divákovi jako ve snu vyskakují před očima. Obrazy nesou názvy, které by mohly dobře sloužit jako názvy povídek ze snové říše: Stužkonoska, Půlnoční slunce, Vampýr, Lev ve studni. Není se čemu divit, že za jeden ze svých největších vzorů považuje Hísek Odillona Redona.
Publikováno 02. 12. 2011 v rubrice Výstavy