Jakub Nepraš: Digitální endemity
Trafo Gallery připravila samostatnou výstavu jednoho ze zakladatelů Trafačky, Jakuba Nepraše s názvem Digitální endemity. Název výstavy Jakuba Nepraše (1981) vychází z botanického prostředí. Endemit tam označuje organismus, jenž vznikl a vyskytuje se pouze na výlučném geografickém území a nikde jinde. Jde o specifickou biologickou „informaci" svého druhu ukotvenou v prehistorii, případně v jiném čase, na základě nepředvídatelných změn, která putuje napříč evolucí nejen jako důkaz sebe sama, ale i coby katalyzátor procesů a dějů podílejících se na dalším vývoji celku a spojujících minulost s budoucností. Vernisáž výstavy proběhne v úterý 29. listopadu 2022 v 19.00. Více informací najdete na trafogallery.cz.
Hypotetické digitální endemity, s jejichž existencí si koncept výstavy pohrává, mohou pro změnu představovat rozdílové prvky v technologické rovině, a to až do úrovně samoorganizovaných datových systémů včetně AI. Obě sféry pak mají bezprostřední dopad nejen na lidskou společnost, ale i podobu života vůbec a otevírají síť otázek, které i když často ještě nebyly vysloveny, už se nás týkají. Právě takové totiž Jakuba Nepraše zajímají nejvíc.
Výsledkem jeho aktivity jsou unikátní vizuální systémy, při jejichž tvorbě vychází z informačních databází i sociálních procesů, které zažívá na vlastní kůži, ale především z bipolarity současné situace, kdy se společenský a přirozený planetární vývoj stále více rozcházejí. Toto paradigma podtrhuje i fyzickou podobu Neprašových datových soch, při jejichž konstrukci využívá jak technologie, tak tradiční materiály. Vzniká tak unikátní vizuálně-ideový koncentrát, mnohotvárný nástroj s výjimečnou asociativní akcelerací - endemit.
Také jeho objekty v sobě mají ve shodě s povahou endemitu zakódovanou jistou izolovanost, ale zároveň je jasné, že nevznikly z ničeho, vyslovují se k problematice, která je živá a mají možnost ji ovlivnit. Už tím nabývají - stejně jako jejich reálné předobrazy - smyslu. Další věc, kterou mohou zaujmout je právě hledání symbiózy mezi prostředky přírodní a digitální evoluce. Tím, že ve smyslu komentáře upozorňují na problematické stránky naší existence, stávají se filtry, které je mohou pomoct už na osobní úrovni řešit a odklánět nebezpečnou realitu. Interakcí se zároveň dál větví a na nových úrovních formují nové evoluční patro.
